Příspěvky

Man in an Orange Shirt

Obrázek
Man in an Orange Shirt je dvoudílná minisérie, která nám ukazuje příběh odehrávající se ve dvou časových rovinách. V té první sledujeme Michaela a Thomase těsně po druhé světové válce, v době, která opravdu nebyla přejícná k homosexualitě, a jestliže jste si nedávali pozor – šup, už jste byli ve vězení. Na straně druhé – v současnosti – máme Adama se Stevem, kteří žijí v době, kdy existují aplikace na prostý a nezávazný sex. A přestože se vám možná dostane pár divných pohledů, trest vás za to žádný nečeká. Jenže známosti na jednu noc nikdy nedokáží nahradit plnohodnotný vztah…

Najít v dnešní době seriál nebo i film, který by se alespoň okrajově nedotýkal queer tématu, už tak složité není, ale jestli je Man in an Orange Shirt v něčem jiný? Popravdě si netroufám tvrdit s jistotou, poněvadž seriálů (nebo film) zaměřujících se čistě jen na tohle téma jsem (zatím) ještě tolik neviděla. A od těch, které mám za sebou, se to liší v jedné zásadní věci – tady nenajdete žádné demonstrace nebo ji…

Sleeping At Last

Obrázek
Včera jsem přišla domů s náladou, při které se mi chtělo jen si zalézt pod deku a brečet a zapomenout na celý svět. Nakonec jsem to neudělala, přestože to nutkání bylo veliké, a místo toho jsem se rozhodla, že si složím trochu puzzle. A pustím si k tomu nějakou hudbu. Znáte ten pocit, kdy máte nějakou náladu a potřebujete si k tomu pustit něco, co by s ní korespondovalo? A pak vám tam youtube hodí něco, u čeho si řeknete „to je přesně ono“?

Tohle se mi stalo včera. Je pravda, že poslední dobou mi youtube navrhuje dost alternativních songů, které rozhodně neuslyšíte v žádném rádiu, ale i tak se mi Sleeping At Last dařilo trochu obcházet, přestože jsem ten název vídala. Neměla jsem však potřebu na nějaké video kliknout. To až včera. A už od prvních tónů Homesick jsem byla konsternována a věděla, že nic víc se mi nemohlo trefit do noty lépe.

Já si na ty žánry moc nehraju, ale asi bych to trochu přirovnala k Passengerovi, takže něco jako alternativní indie folk/rock…? Co já vím. Hlavní je, …

Quo vadis?

Když jsem byla mladší, vždycky jsem věděla, co chci dělat, až budu „velká“. Přestože se ty činnosti postupně obměňovaly, pořád tam byla ta jistota.

Jako úplně nejmladší jsem se rozhodla, že chci být kadeřnice. Asi s tím mělo co dělat to, že naše sousedka byla kadeřnice, měla vlastní salón a my k ní chodili jak na stříhání, tak i na zahradu hrát si s její dcerou. Ale jinak netuším, kde jsem to vzala. Zbožňovala jsem hrabání se v něčích vlasech (mamka byla vděčná figurantka), na panenkách jsem si zkoušela různě složité copy a další účesy, a tak jsem v budoucím povolání měla docela jasno. Nevím, kdy ta touha vymizela, ale někdy si říkám, jestli to není škoda. Co se dá dělat.
Někdy během osmé třídy ve mně vzklíčilo přání stát se floristkou, aranžérkou. Už předtím jsem ráda dělávala na Vánoce adventní věnce a k patnáctinám (nebo čtrnáctinám?) jsem dostala od drahého tatínka (hahaha, to je taky příběh na delší lokte) krabici, ve které byly floristické potřeby jako tavící pistole, aranžérská …

Začátky a (plané) sliby

Nevím, jestli nejsem poněkud naivní, když si myslím, že prostá změna adresy a blogovací platformy bude něco znamenat. Možná ne. A možná taky ano.
O návrat k blogování se snažím už dlouho. Vlastně si ani nejsem jistá, kvůli čemu jsem od toho předtím upustila. Možná s tím měl co dělat přesun do Anglie, možná už tam byl náběh ještě předtím. Anebo za to mohlo spíš to, že se mi nedělo tolik věcí, o které by stálo za to se podělit. Procházela jsem si (a pořád ještě procházím) takovým obdobím, které mi neposkytovalo atmosféru ke psaní, a já věděla, že kdybych psala, byla bych neupřímná. Možná i to byla ta chyba. 
Poslední dobou se však v mém životě událo celkem dost změn, které by mohly znamenat obrat k lepšímu. K lepšímu životu, o kterém vím, že si ho zasloužím. Trvalo mi poměrně dlouho, než jsem si tu předchozí větu vůbec dokázala přiznat. A upřímně s tím mám pořád problémy. Nicméně - každý nějak začíná a já se jenom začínám učit být znovu šťastná. Protože mám dojem, že to je emoce, o které …